Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zorka

23. 2. 2009
                                               Zorka
   Kříženka Hucula a Welschpony, hnědka, nar. 17. 4. 1998, 123 kvh, koupena 3. 1. 1999
Box po Alici dlouho prázdný nezůstal. Hned jsem začala shánět poníka 120-130kvh a nejlépe už zaučeného. Sledovala jsem inzeráty, nabídka přišla i od Mileny na Hvězdu s podmínkou, že když jí na jaře porodí kobylku, po odstavu mi Hvězdu prodá. Jela jsem se na ní podívat, ale čekat půl roku co porodí, se mi moc nechtělo a¨případně další půl rok na odstav kobylky a to nebylo jisté,že ji dá. Poptávala jsem se okolních koňařů a navštívila tak několik dalších, ale buď neměli na prodej nic, nebo to bylo malé. Naděje nám svitla na Rokycansku, kam nás odvedl pan Mirvald z Velichova. Čekala nás tam 8 měsíční Zorka, předváděla se jen co je pravda. Běhala, vyhazovala, chvíli nepostála a pohladit se nenechala. Já měla oči pro její matku Jiskru, kaštanově hnědou, pěkně osvalenou kobylu. Zeptat jsem se neodvážila, jestli není na prodej ona, tak jela do Konětop Zorka. Nutno podotknout, že nám ji zaplatil  pan Mirvald , který nás viděl podruhé v životě. Jeli jsme se na ní jen podívat s tím, že jestli jí koupíme, tak budeme muset sehnat ještě i dopravu a peníze z banky bych v neděli stejně nevybrala. Majitel Zorky měl přepravník svůj, tak jsme se domlouvali, kdy nám ji přiveze, když nás náš průvodce překvapil, že ji zaplatí a my mu peníze dovezeme, až je budeme mít. Naložit Zorku nebyl problém, bylo nás tam dost, ale v přepravníku dělala pěkný rachot. Cestou jsme se jim, nějakým nedopatřením ztratili, ale název vesnice si pamatovali, tak trefili a Zorku, už za tmy v pořádku vyložili. Ve stáji nastalo pozdvižení, Fin přestěhovaný do zadního boxu, aby vyjukaná Zorka nemusela chodbičkou kolem ječícího hřebce, nově příchozí hlasitě vítal. Ráno jsem pustila na dvůr Fina i Zorku, ta se hned začala s Finem kamarádit a hledala u něj mlíčko. Fin byl s toho celý baf, později jsem pustila i Jiskru, ale té se moc nevšímala. Po zavření do stáje se Zorce nelíbilo, že nestojí vedle Fina tak si klidně přeskočila dvířka a šla si stoupnout k němu. Strčila si k němu hlavu a byla spokojená. Když se tohle opakovalo, přestěhovala jsem Fina zpátky, vedle něho Zorku a Jiskru do posledního boxu a byl klid. Byla velice temperamentní a trochu víc fixovaná na společnost koní, tak těžce nesla, když zůstala sama ve stáji uvázaná, jinak lezla po hrazení a dvířkách, aby se dostala ven, když musela Jiskra s Finem vyvézt hnůj nebo přivézt seno či trávu. Vyváděla, až byla celá zpocená, tak jsem jí začala brát sebou uvázanou za vozem. Milovala volnost, a když jsem jí pustila na neoplocené louce, byla nejšťastnější. Vždy se vyběhala a potom se nechala uvázat nebo zavřít na zahradu. Bohužel se ukázalo, že je muchařka a trpí letní vyrážkou. Mazala jsem jí různými repelenty a chodila i na pastvu s čabrakou, ale mokvající strupy se jí tvořily stejně, než nám jeden koňák poradil mazat jí vnitřním vepřovým sádlem, to jsem sice neměla, ale skvěle ho nahradilo normální žluklé sádlo. Máme opravdu pokoj a Zorka se už nebrání vyhánění na ranní pastvu. Když dospěla 2 let, začala jsem jí zvykat na chomout a postroje, nejprve jsem si je jen tak na ní odložila při strojení Jiskry nebo Fina, ale nijak jí to nevadilo a ani při úplném postrojení se nevzpouzela. Chodila jsem jí lonžovat, aby si zvykla na rachocení řetízků a přezek na postrojích, ale bylo to docela zbytečné. Netrvalo dlouho a zapřáhla jsem jí s Jiskrou do vozu. Díky jejímu temperamentu jsem čekala problémy, ale byla hodná. Byla jen rychlejší než Jiskra a potřebovala víc pohybu, což Jiskru moc netěšilo, ale musela běhat s ní. Nemohla jsem se dočkat, až jí osedlám. Sedlo přijala dobře a o několik dní později i jezdce, tedy mě. Někdy byla pod sedlem hodná a někdy jsem jí musela napřed lonžováním trochu unavit, abych se na ní svezla bez vyhazování a vztekání se. Bylo na ní jiné svezení než na Jiskře, ale byla to taková divoška. Jako 4 letou jsme ji nechali připustit černým Huculem Baronem. 17. 6. 2003 porodila hnědého hřebečka s kvítkem a šňupkou, Zora. Byl kouzelný a Zorka dobrá máma, hlídala ho před cizími lidmi a bránila i kopáním. Je trochu lechtivá na břiše, ale Zora nechala pít bez problémů. Je trochu lekavá a nerada se mazlí, hodně klopí uši, ale zlá není, jen tak zastrašuje, hlavně cizí lidi. S ostatními koňmi je snášenlivá, neodhání od krmení ani ty nejmenší členy stáda naopak se s nimi ráda honí. Je to hodná teta. V současné době je využívaná hlavně v tahu, vyvážejí si hnůj a v létě sváží seno a přivážejí zelené krmení. Sedlám už jen velmi málo.
 

Náhledy fotografií ze složky Zorka

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář