Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiskra

19. 2. 2009

                                 Jiskra

 Kříženka Huculxpony,cca 110 kvh nar. 2. 5. 1992 koupena r. 1996, prodána 2002

 

 Tuhle kobylku jsem vídávala postávat na malém dvorečku v nedaleké vesnici, a když jsem se dozvěděla, že je na prodej, jela jsem se na ní podívat. Kobylka stála v boxu v chlívku vedle kozy a prasete a tvářila se celkem kamarádsky. Líbila se mi hlavně tím, že byla větší než Alice a Fin, ale né o moc, aby se s nimi nedala zapřahat a nohy jí zdobily dlouhé rousy. Majitel mi sice řekl, že je zamluvená, ale že si myslí, že si pro ni nepřijedou. Domluvili jsme se, že se tedy zastavíme později. Cestu kolem jsme měli cca za 3 dny, a když nás majitel uviděl, zhluboka si oddechl, protože si pro kobylu opravdu nepřijeli a on měl strach, že odradil i nás. Jeli jsme zrovna do Loun, kde jsem hned vyzvedla hotovost a při zpáteční cestě se pro kobylu hned zastavili. Nebylo potřeba shánět přepravu, když byla jen cca 6 km od Konětop, odvedla jsem si jí pěšky. Vezla jsem si sebou pro jistotu uzdečku, kterou jí majitel nauzdil takovým způsobem, že jí div nezlomil vaz. Nahnal jí s uzdečkou do rohu a nacpal jí udidlo jen díky tomu, že místo zvednutí se na zadní, otevřela hubu. Vedl jí se mnou na konec vesnice, kde cestou docela vyváděla, hlavně na auta. Když mi předával vodítko, byla ve mně malá dušička, jestli jí zvládnu, jenže ona se předáním vodítka, jako mávnutím proutku změnila na lenochoda. Celou cestu jsem ji spíš táhla a to kolem ní jezdily i traktory. Šli jsme pomalým krokem a ona se potila! Začala jsem mít obavy, jestli vůbec dojdeme. Neustále mě táhla na každý vjezd na pole, který jsme míjeli, ale pustila jsem jí až na poslední, který byl u Konětop a ležel na něm zbytek sněhu. Okamžitě se v něm vyválela a snad i osvěžila, protože po oklepání vykročila svižnějším tempem do nového domova. Ve stáji jí čekalo přivítání nejprve Finem a potom Alicí, vedle které měla box. Tak jsem si v březnu roku 1996 přivedla 4 letou nic neumějící kobylu. Jen co se trochu rozkoukala a při tom nakopla naší starou škodovku, až z ní odletěla umně zamaskovaná záplata z Eprosinu, už měla na zádech sedlo, po několika dnech v sedle mě a nakonec Fina bez sedla. To, že začala říjet, jsem si všimla a držela jí od hřebce, jenže jsem nějak špatně spočítala konec říje a pak už jen z návsi, kde jsme byli nechat oočkovat psa proti vzteklině, sledovali, jak si Fin užívá s Jiskrou na zahradě. Vůbec se mi to nehodilo, chtěla jsem na Jiskře jezdit, ale na připuštěnou kobylu jsem si sednout netroufla, na víc byla docela hubená. Učila jsem jí alespoň tahat. Nebyl to žádný velký problém, Fin byl skvělý učitel, Jiskra chomout a postroje přijala se samozřejmostí a rachocení vozíku jí nevadilo. Jezdili jsme jen tak s prázdným vozem, aby se Jiskra rozchodila, pořád se dost potila a byla rychle unavená. Ona rychle pochopila, co se od ní chce a brzy tahala stejně dobře jako Fin. Všechno se zdálo být OK, ale nebylo. V září, během 24 hodin obě kobyly zmetaly. Nejspíš se holky ve výběhu pokopaly, protože podle výsledků výtěrů, byly v pořádku. Mohla jsem tedy začít i s ježděním. Na jaře jsem se ani nesnažila Fina od Jiskry v době říje oddělovat. Potřebovala jsem je spolu zapřahat a on využíval její blízkostí a snažil se jí připouštět i v zápřahu, nechala jsem ho tedy „skočit“, aby byl klid. 25. 4. 1998 se tak narodila světle hnědá klisnička Jasná. Byla větší než Apollo, ale za to milejší. Ve výběhu se teda pohladit nenechala, leda když se mi jí lstí podařilo odchytit. Zvláštní bylo, že ten rok se jí Fin nesnažil připouštět tak zůstala nepřipuštěná. Za to další sezónu si to vynahradili. Vyváděl Fin i Jiskra a než jsem vzdala jejich hlídání, utrhla se Jiskra z řetězu na pastvě a došla si k Finovi pro připuštění. Potom byla spokojená. Ježdění na ní mi přestalo stačit, přece jen nebyla až tak velká, tak hlavně tahala.  V 28. 4. 2000 se jí narodila tmavá hnědka s hvězdičkou. Byla úžasná a mazlivá a to i ve výběhu. Jiskra si jí hlídala víc než Jasnou a dokonce na cizí lidi útočila. Jak Finetka rostla, začala jim být stáj malá. Finetka mi připomínala Fina a když už bylo jasné, že jednu musím prodat, nabídla jsem Jiskru. Několik kupců tu bylo, ale snažili se ze mě vymámit Finetu, ale nebyla na prodej. Jiskra nakonec nového majitele našla v březnu 2002, v malé slečně a od té doby jsem jí neviděla.

 

Náhledy fotografií ze složky Jiskra

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář