Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alice

18. 2. 2009

                                      ALICE

 

 Shetlandská kobylka nar. 3. 7. 1992, černá hnědka, 98 kvh.Otec IR matka    Amálka.Koupena 27.4.1993, prodána 9.11. 1997

 

 Tuhle kobylku jsem koupila na inzerát. Odepsala jsem na něj, ale byl pod značkou a tak i možná proto jsem na to úplně zapomněla. Když mi asi za 3 týdny zazvonil v práci telefon a vněm mužský hlas, že volá kvůli tomu inzerátu tak jsem marně pátrala v paměti, na jaký, když jsem žádný nikam nedávala. Pán to se mnou už málem vzdal, když se mi najednou rozsvítilo, že on koně neshání, ale prodává. Najednou jsem ožila a hned domluvila schůzku na druhý den. Zbláznila jsem přítele, oba jsme si vzali dovolenou a hurá do Prahy, kde byla ona zmiňovaná kobylka. Po cestě nám zlobilo auto, ale do Prahy 4 nás dovezlo. Zaparkovali jsme před panelákem, kde tedy bylo jasné, že kobylka nebude, ale dalo se zde opravit auto. Já se s adresou v ruce vydala hledat majitele kobyly. Mobily v té době nebyly, tak jsem se musela ptát, a kde jinde než na poště, ale ouha tady nikdo tuhle adresu neznal a ani nápověda poníci, nepomohla. Došla jsem ke krámku, který stál na okraji části, kde začínaly rodinné domky, kam mě to logicky táhlo, ale ani tady jsem nepochodila. Chodila jsem ulicemi a ptala se kde, koho jsem potkala, ale nic. Spása přišla od starší paní, která sice napřed říkala, že mi nepomůže, že tady nebydlí, ale když jsem zmínila poníky, hned mě vedla k domku, okolo kterého chodí na metro a tam že nějací poníci jsou. Našla jsem tak nejen poníky i majitele. Prohlédla jsem si nejen onu kobylku, ale i matku s otcem a další 3 kobylky. Alice byla tehdy 9 měsíční chlupaté hříbátko, na kterém toho moc vidět nebylo, ale rodiče se mi líbili tak jsem jí vzala. Jeli jsme pro ni se stejným známým, který nám přivezl Fina a taťkou. Cestu jsem kupodivu našla hned na poprvé, a když jsme zastavili u výběhu, hrnul se taťka koníky okouknout a hned se ptal, která je ta naše. Alice stála celá obalená hlínou a slámou na kupce hnoje. Lépe už se předvést nemohla. Ani jsem se nedivila, že se mu nelíbila, nicméně jsme jí po vyřízení formalit 27. 4. 1993 naložili a odvezli domů. S Finem se seznámili jen přes okno, ale nijak moc bouřlivé přivítání to nebylo. Alice chodila do malého výběhu na zahradu a Fin za zahradu, kde se pásl na řetězu, tak aby na sebe viděli. Na noc chodili každý do své stájky odkud na sebe koukali přes dvůr. Rodiče se báli, že bude Fin vyvádět, tak jsem je spolu seznamovala potají, když jsme chodili ven. Fin táhl vůz a Alice šlapala uvázaná za vozem, a až na louce za vesnicí, kde jsme sekali trávu pro králíky a poníky, jsem je pustila k sobě. Fin nehřešil ani jinak nevyváděl tak zpátky už šlapala hezky uvázaná u oje vedle Fina, ale pro klid rodičů jsem jí před vesnicí uvázala za vůz. Vše jednou praskne tak jsem byla odhalena i já, ale nevadilo mi to, od té doby chodila Alice vedle Fina u oje normálně, pouštěla jsem je společně na dvůr. S jarním línáním měla velké problémy a na víc se ukázalo, že je to nohatá dost hubená kobylka. Lámala jsem si hlavu, čím to může být, když dostává sena a dokonce i jádro jako Fin a ten je OK. Napadlo mě jen odčervení, a jak se ukázalo, byl to věcný nápad. Koupila jsem odčervovací pastu, Alici jí přímo vnutila a pak jsem se nestačila divit. To co z ní všechno vyšlo se hned tak nevidí. Měla dost často slabé koliky, ale časem se to spravilo. Když Alice dospěla 2 let, začala jsem jí učit tahat. No učit, hodila jsem na ní postroj, připřáhla jí k vozu vedle Fina a jeli jsme. Alice byla na rachocení vozíku zvyklá a postroj jí taky nevadil a celkem brzy začala i zabírat. To už jsem se začala zajímat jak je to s jejím rodokmenem. Psala jsem panu Jakovlevičovi, který mi obratem poslal 3 generační rodokmen, ale bohužel i sdělení, že hřebec IR nemá licenci, tudíž je jí na nic. Zklamání to bylo, protože jsem si myslela, že mám papírovou kobylu. Nakonec co, ráda jsem jí kvůli tomu mít nepřestala, Fin taky naději na licenci neměl a hřebec s licencí byl nejblíže v Praze a v té době se stejně pouštělo tím, co bylo po ruce, ať to mělo licenci nebo PP nebo nemělo. Fin se Alici začal dvořit až jako 3 leté, a protože jsem hříbátko chtěla, nechala jsem je spolu ve výběhu a to, že by mohla být březí, mě utvrdily až pohyby hříběte v předjaří. 4. 5. 1996 se nám tak narodilo první hříbátko. Protože jsem nevěděla, kdy byla připuštěna, nevěděla jsem ani, kdy se bude hřebit ,zkušenosti žádné, proto mě ráno čekalo ve stáji milé překvapení. Ležel tam na podestýlce malý bílo-hnědý uzlíček. Nikdy jsem tak malé hříbátko neviděla tak jsem považovala to, co mu viselo z bříška za zbytek pupeční šňůry, tak jsem tomu drobečkovi začala říkat Amanda. Byl to malý neposeda, tak mi chvíli trvalo, než se mi podařilo kouknout mu pod ocásek a zjistit svůj omyl. Nebyla to Amanda, ale Apollo. Alice byla milá a hodná kobyla, ale v té době jsem toužila po ježdění víc než po hříbatech tak musela uvolnit box větší kobyle. Na podzim r. 1997 našla nový domov u stejné majitelky jako Apollo v nedaleké vesnici. Vídám jí poměrně často a chodí k nám na připouštění.

  

 

Náhledy fotografií ze složky Alice

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář