Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ivysen

5. 5. 2010
IVYSEN se nachází ve  vesničce Konětopy v okresu Louny.V roce 1849  byla obcí,jejíž částí byli menší okolní vesnice,ale dnes je tomu naopak a Konětopy jsou částí obce Pnětluky,proto se lépe na mapách hledají jako Pnětluky –Konětopy.Vznik jejího názvu se nabízí od topení koní,ale obec se dříve jmenovala trochu jinak.V historických pramenech je zmiňována jako Conotob nebo také Konokop.Možná se zde koně netopili,ale hodně kopali a později se jméno zkomolilo na Konětopy?To už se nedozvíme,ale jméno mojí stáje vysvětlit mohu.Ivysen je odvozený od mého snu a to nejen chovat poníky.
Moje rodina má v Konětopech celkem hluboké kořeny.Domek, v němž Ivysen sídlí, je dílem mého pradědy,který ho postavil ve svahu pod kopcem Bor,zhruba v roce 1905 a s ním i malou stáj s nízko posazeným žlabem a přilehlou stodolou,který později postoupil svému synovi,tedy mému dědovi a babičce.Jim se  tu narodili 2 synové a dcera,tedy moje maminka.Když jsem zahořela láskou ke koním, začala si představovat jak zde bydlím a chovám v té malé stáji jako stvořené pro poníky,poníky.Každá návštěva babičky,která zde žila,ve mně prohlubovala touhu žít tu.Když jsem dospěla a na chvíli se odstěhovala  za přítelem do nedaleké vsi,kde věčně foukal vítr,který tak nesnáším,táhlo mě to čím dál silněji zpět do Konětop,do domečku po babičce. Oslovila jsem strýce,který měl být dědicem tohoto domku a za 5 měsíců jsme zde bydleli s přítelem i 2 poníky .O rok později se nám narodil syn a poníci se začali rozrůstat a nepůvodové jedince částečně nahradili původoví. Původně jsem se chtěla do PK knihy prochovat od své nepůvodové klisny Finety,ale když její 3 potomci nesplnili požadovanou výšku nebo pohlaví rozhodla jsem se pomoci si nákupem již původových klisen.Když přišel čas svůj malý chov nějak pojmenovat, dlouho jsem nad jeho názvem přemýšlela a spolu s Milenou vymýšlela různé varianty od různých složenin z písmenek jmen hřebců,kteří mi zůstanou na vždy v srdci nebo mého jména či jména naší vesničky,ale nic nebylo ono.V jedné slabé chvilce,kdy jsem se probírala myšlenkami o svém životě co mi v něm vyšlo a co ne,uvědomila jsem si,že bydlím v rodné vesnici v domku s rodinnou tradicí o čemž jsem snila a chovám poníky,kteří jsou mojí nedílnou součástí.Jsem sice z rodiny jediná koňařka,ale moje rodina chápe,že bez koní být nemůžu a toleruje je.Mám dost sil,abych své poníky uživila a obstarala je a to si myslím není málo.Můj dětský sen se tedy naplňuje proto IVYSEN.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hezké stránky a krásní koníčci

(Lenka Fejerová, 1. 11. 2011 19:17)

v životě jsme měla a mám dvě lásky..koně a psy....Koně jsme nikdy svého nemohla mít..tak jsme se upsala psům...ale můj sen byl mít úúúplně malinkého koně..jen pro radost z toho..se o něj starat a pozorovat ho..Proto chápu Vaše nadšení a lásku ke koním.Přeji hodně zdraví a jen samou radost...

Re: Hezké stránky a krásní koníčci

(Ivana, 2. 11. 2011 6:09)

I to byl můj sen a nakonec těch malých poníků mám 8.Třeba i Vám se ještě povede sen si splnit.Přeji Vám hodně štěstí a děkuji za příspěvek.

Komentář

(Ivana, 10. 5. 2010 10:47)

Děkuji moc za vaše slova. Je to dřina uživit stádečko poníků jen pomocí křovinořezu a hrabiček,ale dělám to s láskou tak to tak nevnímám.Všechny ty mozoly a pot mi stojí za pohled na spokojené stádo a zaržání,když mě vidí přicházet.

Komentář

(František Kožíšek, 10. 5. 2010 9:45)

Obdivuji vás .Jsem z rolnické rodiny a mněli jsme i koně vím co to obnáší té práce okolo kdo nemněl možnost se osobně seznámit s touto prací těžko si představí té práce. Navíc osobně jsem vás poznal jako drobnou ženu ale jak je vidět žena i když drobná je velká duchem i pílí.Přeji vám hodně zdaru v tom vašem velkém koníčku.František

Sen

(Ivana, 7. 5. 2010 14:07)

Děkuji za komentář a za přání.Také Vám přeji splnění snu a věřte,že i když se to zdá nemožné,nemožné to není.Nikdy by mě nenapadlo,že budu kupovat poníky v Holandsku a ještě osobně a přece jsem byla a to neumím anglicky ani pozdravit.
Přísloví "Nikdy neříkej nikdy" má něco do sebe.

Sen

(Lenka S., 5. 5. 2010 20:17)

Jak postupně stárnu (ne že by to bylo nějak moc) tak si začínám uvědomovat, že by si člověk měl plnit své sny. Já si zkusila jízdu v dámském sedle i westernovém (to bylo rozhodně lepší), i několik větších či menších, ale největší tj. mít svého vlastního koně/poníka jsem si zatím splnit nemohla. Vím co to je mít sen, a přeju vám aby ten váš byl co nejrůžovější.